Místní daně

Místní daně, které v Česku zahrnují daně z nemovitých věcí a místní poplatky, se z hlediska podnikání týkají právnických i fyzických sob, jež mají například v daném území provozovnu, poskytují lázeňský pobyt, pobytové služby, využívají veřejné prostranství či pořádají nějaké akce. Místní daně jsou jedním ze zdrojů příjmů obcí a ty s nimi mohou volně nakládat. Nejdůležitější položkou místní daně je daň z nemovitých věcí. Obce mohou schválit výši koeficientu, jímž se násobí daňová povinnost. Základní koeficienty jsou v rozmezí 1 až 5 podle počtu obyvatel. Obce si může stanovit vyšší i nižší koeficient než je základní koeficient.

Změny jsou u daně z nemovitých věcí

Od ledna 2014 se daň z nemovitých věcí, která je součástí místní daně, musela přizpůsobit novému občanskému zákoníku. Nově se koeficientem 1,22 násobí podlahová plocha bytu nebo nebytového prostoru, aby zohlednila pozemek, na němž stavba stojí a který přesahuje stavbu. Tento pozemek už nebude předmětem daně z pozemků. Tím se daň z nemovitých věcí může o něco zvýšit oproti předchozím rokům. Pro vlastníka stavby, která zcela pokrývá pozemek, na němž stojí, se nic nemění. Základní sazba daně se zvyšuje, pokud u vícepodlažních staveb pro podnikání přesahuje každé další nadzemní podlaží jednu třetinu zastavěné plochy stavby. Změna je také u pozemků, na kterých se staví vybrané stavby, například vodárny. Do doby dokončení budou zdaňovány jako pozemky stavební.

Obce může vybírat až 9 místních poplatků

Součástí místní daně jsou místní poplatky. Platí se ze psů, za lázeňský či rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství, ze vstupného, z ubytovací kapacity, za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, za výherní hrací přístroj, za provoz komunálního odpadu, za zhodnocení stavebního pozemku při jeho připojení na vodovod nebo kanalizaci.